Vedení Jablonce nad Nisou v tichosti plánuje transformaci místní nemocnice na akciovou společnost a prodej až třetinového podílu Libereckému kraji. Před volbami se tím ale nechlubí a snaží se umlčet ty, kteří o tom mluví. Zpozornět by měli hlavně pacienti a zaměstnanci nemocnice. Jako jablonecký a případně krajský zastupitel udělám maximum, aby nedošlo ke krokům, kterých bychom jednou litovali.
Vedení města odmítlo v rubrice názory zastupitelů v radničním Jabloneckém měsíčníku zveřejnit mé zamyšlení nad tím, jak Liberecký kraj ovlivní budoucnost jablonecké nemocnice a tramvajové linky č. 11 z Liberce do Jablonce nad Nisou. Článek byl nestandardně odsunut až na dobu po volbách. Z mého pohledu jde o cenzuru, protože současné vedení Jablonce nad Nisou, Libereckého kraje i samotné jablonecké nemocnice tuze stojí o realizaci výše zmíněné majetkoprávní operace. A jakákoliv polemika s chystanými kroky je pro ně nežádoucí. Proto toto téma prezentuji alespoň zde na webu a přes sociální sítě, aby se dostalo k co nejvíce Jablonečanům i lidem z okolí, kteří nemocnici využívají. Článek určený do Jabloneckého měsíčníku najdete zde.
Pro budoucnost jablonecké nemocnice budou klíčové krajské volby. Není žádným tajemstvím, že ředitel nemocnice Vít Němeček (ODS), který je současně krajským zastupitelem a jabloneckým radním, dlouhodobě usiluje o převod nemocnice z příspěvkové organizace na akciovou společnost. Zatím se mu nedařilo najít dost silné argumenty, aby přesvědčil většinu městských zastupitelů k odsouhlasení tohoto kroku, proti kterému se svými kolegy vystupuji už druhé volební období. Teď mu ale hází pomocné lano Liberecký kraj v podobě zájmu o majetkový vstup, který bez transformace na akciovou společnost není možný.
Proč mi tento plán vadí? Největší obavy mám z omezování služeb, které by mohlo v jablonecké nemocnici nastat, až Liberecký kraj, potažmo Krajská nemocnice Liberec začne řídit zdravotnictví tak, aby to vyhovovalo především kraji. To by se mohlo dotknout jak pacientů z Jablonce a okolí, tak doktorů a zdravotníků, kteří by například museli dojíždět pracovat do jiných nemocnic v kraji a chyběli by v Jablonci nad Nisou. V nejhorším případě by to mohlo skončit omezováním specifické zdravotní péče v jablonecké nemocnici nebo dokonce uzavřením některých zdejších oddělení, která by zůstala pouze v Liberci nebo jinde v kraji.
Pro zaměstnance je neméně důležitý fakt, že příspěvková organizace má tabulkové platy, kdežto akciová společnost smluvní. Na první pohled to zní lákavě – kvalitní doktor či sestra si po změně vydělá víc. Jenže ve výsledku si pravděpodobně většina pohorší a jen pár vyvolených včetně managementu si polepší. Naproti tomu tabulky stanoví každému zaměstnanci minimální plat, pod který nikdy neklesne. To systém smluvních platů nezajistí.
Podle zkušeností lékařů a zdravotníků jsou platy na srovnatelných pozicích v jablonecké nemocnici vyšší nebo alespoň stejně vysoké jako v liberecké. Po chystaných změnách by se pravděpodobně vyrovnaly. Srovnání je ale obtížné, protože v každé nemocnici je jiný způsob výpočtu platu. Přesná čísla tedy nemám a vyžadovalo by to hlubší analýzu, která by vzala v potaz i vyšší specializaci Krajské nemocnice Liberec a způsob tvorby platu vč. různých složek platu, příplatků a mimořádných odměn.
Moje další obava podpořená špatnými zkušenostmi s neposkytováním informací městskými obchodními společnostmi spočívá v tom, že akciová společnost, navíc s dvěma majiteli, je méně průhledná a kontrolovatelná. Příspěvková organizace je naproti tomu pod drobnohledem vedení města a nemusí se vždy nutně řídit tržními principy. Zdravotnictví totiž není jen byznys, ale především péče o pacienty, které musí ošetřovat spokojený, odpočatý a dobře placený personál. Více než investice tzv. do betonu pacienti i personál ocení lidský přístup, který je snazší zajistit nyní než po převodu na akciovou společnost. Jablonecká nemocnice může do budoucna fungovat jako protiváha ostatním nemocnicím ve správě kraje, ale současně s nimi intenzivně spolupracovat.
Jablonecká nemocnice funguje na rozdíl od menších nemocnic v Turnově, Frýdlantu, Semilech a Jilemnici bez problémů, takže do ní Liberecký kraj nemusí majetkově vstupovat jako do výše zmíněných, aby ji postavil na nohy. Jablonec nad Nisou v posledních letech investoval do nemocnice ze svého rozpočtu zhruba 200 milionů na stavbu a zařízení Pavilonu intenzivní medicíny. Pokud by měl už nyní v Jablonecké nemocnici podíl kraj, je velkou otázkou, zda by taková investice prošla, když je dlouhodobě jasnou krajskou prioritou několikamiliardová přestavba Krajské nemocnice Liberec. Na druhou stranu finanční prostředky může jablonecké nemocnici Liberecký kraj jako koordinátor krajského zdravotnictví poskytovat v budoucnosti úplně stejně jako doposud. Ani kvůli tomu nemusí být jejím akcionářem.
O majetkovém vstupu Libereckého kraje do jablonecké nemocnice proběhlo mezi zástupci kraje a města už několik jednání, ale takticky byla pozastavena na období po krajských volbách. Majetkový vstup kraje by však neměl být záminkou pro změnu právní formy na akciovou společnost. Nemocnice je jablonecké rodinné stříbro, na které mohou být nejen Jablonečané právem hrdí, a neměli by se ho naopak zbavovat.
Jakub Macek (bez pol. přísl.), zastupitel za Společně pro Jablonec
