42 let, Mšeno nad Nisou, bez politické příslušnosti
Na 30. místě za Společně pro Jablonec kandiduje MUDr. Veronika Kaššovicová
Pracuje v Nemocnici Jablonec nad Nisou a v Krajské nemocnici Liberec jako lékařka v hematologické ambulanci. Poslední 4 roky jsme ji mohli vídat v lavicích zastupitelstva města. Od r. 2019 organizuje dobrovolnické úklidy veřejného prostoru pod hlavičkou Trash Hero Jablonec. Stojí za komunitními kompostéry na sídlištích, o něž se s dalšími dobrovolníky pravidelně pečlivě stará již více než 5 let. V neposlední řadě je maminkou dvou dětí.
Proč kandidujete?
Chci mít možnost ovlivnit směřování města, chci se zapojit do zlepšování veřejného prostředí. Svou kandidaturou podporuji skvělé osobnosti na předních příčkách kandidátky. Přála bych si, aby Lenka Opočenská pokračovala v práci, kterou velmi dobře nastartovala. Např. participativní rozpočet, třídění bioodpadu, péče o zeleň, inovace prvků na dětských hřištích.
Co byste chtěla v Jablonci změnit?
Již několik let se plánuje nové odpadové centrum na Brandlu. Jeho součástí by měla být i kompostárna, která Jablonci velmi chybí. Snad budoucí vedení města tento projekt nezbrzdí nebo neukončí úplně. Chtěla bych, aby se v budoucnu pokračovalo v proměně dětských hřišť. Jako lékařka interního oddělení vidím nedostačující počet míst v domovech důchodců a pečovatelských službách.
Co se vám v Jablonci líbí?
Za poslední 4 roky se město výrazně posunulo v možnostech třídění odpadu, např. třídíme plechovky do žlutého kontejneru. Zcela nově se zavedly popelnice na bioodpad na sídlištích. Líbí se mi, že výtěžek z Re-Use Centra se využívá na sázení stromů. Líbí se mi, co lidé vymysleli v proběhlých participativních rozpočtech. Nejnověji třeba oceňuji dětské hřiště v ulici Mládí — kudlanku. Největší předností Jablonce je jeho strategická poloha na prahu Jizerských hor s přehradou uprostřed města.
Tři věci, které o mně možná nevíte:
1. Ráda hraju na klavír, ale protože netrénuju, hraju svých pár naučených skladeb pořád dokola.
2. Ráda bruslím, na inlinech i na ledu.
3. Před 20 lety jsem strávila několik měsíců v Irském Dublinu jako uklízečka v hostelu. Byla to nepřenositelná zkušenost, která mě naučila chovat se slušně ke všem lidem nezávisle na jejich postavení a národnosti.