Teplárna: Co nechceme zveřejnit, utajíme jako obchodní tajemství

V minulém čísle měsíčníku jsem informoval o tom, že městem 100% vlastněná teplárna (Jablonecká energetická) definitivně prohrála spor o to, zda musí poskytovat informace, které si od ní občané vyžádají podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ústavní soud došel k závaznému názoru, že musí. V tom bylo mé dvouleté úsilí úspěšné. Pravděpodobně opět soud bude muset rozhodnout ještě o tom, které neoprávněně utajované části smlouvy, o jejíž zveřejnění jsem požádal už před 33 měsíci, jsou skutečně obchodním tajemstvím.

Vedení teplárny ústy pana Suchánka se v reakci, která byla otištěna hned pod mým článkem, pokusil ve čtenářích vzbudit dojem, že vše je v naprostém pořádku, smlouva o směnečném programu s Komerční bankou mi byla poskytnuta a já se pouze snažím z celé věci dělat politikum a kampaň.

Vtip je v tom, že ze smlouvy, která slouží k financování revitalizace sítě centrálního zásobování teplem s celkovými náklady cca půl miliardy korun, mi teplárna poskytla jen úryvky. Poprvé „začernila“ zhruba 80 % textu a podruhé už „jen“ polovinu (viz foto). To podstatné tedy stále zůstává utajeno. Z rozsahu neposkytnutých informací lze dovodit, že teplárna překrucuje zákon, který jí umožňuje některé informace označit za obchodní tajemství.

Jenže obchodní tajemství musí najednou splňovat všechny tyto znaky: 1. Musí být konkurenčně významné (vyzrazení může zlepšit postavení konkurentů), 2. určitelné (lze ho přesně vymezit, nemá obecnou povahu), 3. ocenitelné penězi (vyzrazení ovlivní současný nebo budoucí hospodářský výsledek obchodního závodu), 4. souviset s obchodním závodem, 5. představovat skutečnosti, které jsou v obchodních kruzích běžně nedostupné, a 6. musí být vlastníkem odpovídajícím způsobem utajováno.

Po teplárně rozhodně nechci veškeré a libovolné informace. Požaduji jen to, co skutečně není obchodním tajemstvím. Postup teplárny budí dojem účelového odsouvání momentu, kdy bude smlouva v celém rozsahu zveřejněna. Takže nejlépe nikdy nebo aspoň až po říjnových volbách.

Jakub Macek

 

Předchozí článek z květnového čísla Jabloneckého měsíčníku a reakce Jablonecké energetické

Ústavní soud: Jablonecká energetická musí poskytovat informace

Už přes dva a půl roku odmítá teplárna, kterou 100% vlastní město Jablonec, vyhovět mé žádosti o informace a zveřejnit smlouvu o směnečném programu. Obstrukce ze strany teplárny pokračují.

O žádosti o informace několikrát zamítavě rozhodovalo představenstvo ve složení Miloš Vele, Boris Pospíšil (oba ODS), Petr Roubíček (TOP 09, současně ředitel teplárny), František Pešek (KSČM) a Soňa Paukrtová (Domov) a také dozorčí rada ve složení Jitka Mrákotová, František Špoták (oba ČSSD), Pavel Žur (Nová budoucnost), Milan Kouřil (ANO) a Zdeněk Šibrava.

Touto kauzou teplárna zbytečně zaměstnala postupně Krajský soud v Liberci, Nejvyšší správní soud a nyní i Ústavní soud. Všechny tři soudy dospěly k jednoznačnému závěru: teplárna je povinný subjekt, takže musí poskytovat informace vyžádané podle zákona o svobodném přístupu k informacím a ne je nezákonně odmítat. Od začátku je zřejmé, že občané mají na požadované informace právo. Existují k tomu totiž už desítky judikátů. Ani to však nebrání vedení teplárny v zatajování informací s univerzální výmluvou na údajné obchodní tajemství.

Dozvíme se konečně po rozhodnutí ústavního soudu, proč chce vedení teplárny smlouvu s Komerční bankou sloužící k financování revitalizace sítě centrálního zásobování teplem (CZT) za každou cenu utajit před veřejností? Co skrývá, že je ochotné věnovat soudním sporům dlouhé měsíce a hlavně desítky, ne-li stovky tisíc korun z veřejných prostředků na soudní výlohy a právní služby?

Jakub Macek

 

Reakce Jablonecké energetické

Jakub Macek (Změna pro Jablonec) opět neříká celou pravdu

Při přečtení článku Jakuba Macka by mohl čtenář nabýt dojmu, že Jablonecká energetická (JE) smlouvu s Komerční bankou žadateli neposkytla. Skutečnost je trochu jiná. Smlouva po smluvně povinném a pravomocném rozhodnutí soudů byla žadateli poskytnuta. Nutno ovšem připomenout, že JE není jedinou osobou, která informace poskytuje a svá práva i povinnosti k předmětné smlouvě vykonává i Komerční banka. I soudy, které v dané věci rozhodovaly, respektují právo Komerční banky na označení některých informací ve smlouvě jako obchodní tajemství.

Aniž by JE zpochybňovala rozhodnutí soudů či samotný Zákon o poskytování informací, předkládáme čtenářům otázku, zda je obvyklé a oprávněné požadovat, aby JE poskytovala na požádání veškeré a libovolné informace, o které je kdokoli požádá, pokud ona sama se pohybuje v konkurenčním prostředí vzájemně si konkurujících subjektů a nemá v dané lokalitě na dodávky tepla žádný monopol? Tato protiotázka je tedy i odpovědí na dotaz žadatele.

Skutečnost, že žadatel ve svém článku jmenuje jména osob statutárních orgánů společnosti, kteří všichni nesou za výkon své funkce osobní zodpovědnost s povinnou mlčenlivostí, může vést k domněnce, že žadatel ze své žádosti dělá politikum, asi už v rámci své předvolební kampaně. Mimochodem, Komerční bance nespadlo uzavření této smlouvy do klína zadarmo, ale musela uspět v soutěži, kterou JE ve věci financování revitalizace vyhlásila. Snad není nutno nikoho moc přesvědčovat, že cena za tuto službu byla jedním z nejdůležitějších kritérií.

Jan Suchánek, Jablonecká energetická, a.s.